Pouť smíření 2013
Sobota/Saturday 3. 8. 2013 15:30 - 21:30
Kostel Narození Panny Marie, klášter Želiv
Pouť smíření (bohoslužby, autorské čtení Edy Kriseové, koncert souboru Versus)
Připomínka kněží a řeholníků internovaných v 50. letech v želivském klášteře.
15:30 Křížová cesta
16:00 Mše sv.
17:30 (Malovaný Refektář) Křížová cesta kočárového kočího | Vzpomínka na želivskou psychiatrickou léčebnu v prózách české spisovatelky Edy Kriseové (autorské čtení)
20:00 (Kostel) Mors et Vita (Stabat Mater Josquina Desprez a další skladby mistrů vrcholné renesance za doprovodu varhanního pozitivu, barokních trombónů a cinku)
Účinkuje Ensemble Versus (sbor), umělecký vedoucí Vladimír Maňas a Capella Ornamentata, umělecký vedoucí Richard Šeda
V padesátých letech minulého století želivský klášter sloužil jako koncentrační tábor pro režimu nepohodlné kněze a řeholníky. Mezi nimiž nechyběl například kardinál František Tomášek nebo arcibiskup Karel Otčenášek. Jeden z vězněných, páter Antonín Šuránek, je autorem veršované části křížové cesty, kterou složil při příležitosti setkání se svými spoluvězni v šedesátém osmém. Památku internovaných kněží a řeholníků si připomeneme tak jako každoročně při modlitbě křížové cesty podle textu P. Antonína Šuránka a během navazující mše svaté.
V roce 2011 nechali želivsští premonstráti upravit jednu stěnu v ambitech kláštera a na ní jsou napsány jména všech uvězněných. Tento památník a přilehlá výstava dokumentů o internačním táboře budou připomínají návštěvníkům kláštera, jaké nespravedlnosti zde komunistický režim v padesátých letech prováděl. Historii internačního tábora v Želivě se věnuje také publikace P. Jindřicha Charouze (současného převora želivského kláštera) Šest hrdinských let – Internační tábor Želiv 1950 – 1956.
Literatuře se Eda Kriseová začala soustavně věnovat na začátku 70. let, poté co jako dobrovolnice bezplatně vypomáhala v psychiatrické léčebně v Želivě. Za soubor próz Křížová cesta kočárového kočího (1979) obdržela Cenu Egona Hostovského.Výchozí námětovou rovinu zralého prozaického debutu Křížová cesta kočárového kočího poskytla Kriseové práce v psychiatrické léčebně. Zajímají ji osudy lidí dožívajících v izolaci a na okraji zájmu svého okolí, které líčí nejen jako groteskní figurky, ale především jako postavy s osobní důstojností, jejichž duševní labilita a psychická vyšinutost je důsledkem obecné ztráty mravního řádu ve společnosti. Od poloviny 70. let patřila k okruhu pražského disentu; své prózy publikovala v ineditních edicích i v exilových nakladatelstvích. Od ledna 1990 do Havlovy rezignace na prezidentský úřad v červenci 1992 působila Kriseová jako poradkyně prezidenta republiky. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a hostovala na dalších univerzitách (mj. v Kalifornii, Torontu, New Yorku, v Texasu, na Harvardské Univerzitě v Bostonu). Třicetileté praktikování jógy podnítilo po roce 2000 delší pobyty Edy Kriseové v různých centrech jógy v Indii, které výrazně ovlivnily její literární tvorbu, stejně jako pobyt v subsaharské Africe (2008 a 2009).
Versus (lat.) směrem k, do, obrat, otáčení, brázda, řádka, řada, verš...
Komorní sbor Ensemble Versus se věnuje výhradně duchovní hudbě z období renesance, raného baroka, dvacátého století i dílům soudobým. Usiluje vždy o neotřelou a tematicky sevřenou dramaturgii jednotlivých vystoupení, spíše zpívaných rozjímání než koncertů. Svým repertoárem tak v kombinaci „staré“ a „nové“ hudby obsahuje všechna období liturgického roku. Vzhledem ke svému zaměření soubor rád vystoupuje v jakémkoli chrámu, ať už v rámci koncertu či lépe při liturgii, v níž dnes vhodná hudba (decens et idonea musica) nalézá jen obtížně své místo. Uměleckým vedoucím souboru je Vladimír Maňas, český historik a muzikolog.
Vladimír Maňas vystudoval historii a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2005 a 2006 byl zaměstnancem v Oddělení rukopisů a starých tisků v Moravské zemské knihovně. Od roku 2005 působí jako pedagog na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (2008 odborný asistent). Zaměřuje se na moravskou hudební topografii v raném novověku či hymnologii a další.
Capella Ornamentata je soubor renesančních dechových nástrojů pod vedením Richarda Šedy. Capella obsahuje cinky, pozouny, dulcian a continuo. Ansámbl se zabývá historicky poučenou interpretací hudby 16. a 17. století. Richard Šeda absolvoval konzervatoř v Českých Budějovicích v oboru hra na trubku ve třídě prof. Jiřího Pelikána.
Po ukončení studia na konzervatoři se začal zajímat o historicky poučenou interpretaci staré hudby na zobcové flétny. Své studium pak rozšířil na několika interpretačních kurzech v Praze a ve Francii u francouzské cornetistky Judith Pacquier, se kterou od té doby spolupracuje v mnoha zahraničních seskupeních. Vystupoval v Dánsku, Francii, Holandsku, Německu a v Rakousku. Je stálým členem francouzských souborů La Chapelle Rhénane Strasbourg a Les Traversées Baroques Dijon. V České republice spolupracuje se soubory Ritornello, Svobodné hudební bratrstvo, Dyškanti, Collegium 1704 a dalšími. Je spoluzakladatelem a hudebním dramaturgem barokního festivalu v Dačicích.
