Obnovená světová premiéra barokní mše J. L. Dukáta (slavnostní zahájení festivalu)
Sobota 16. 7. | 19:30 | Klášter Želiv – kostel Narození Panny Marie
Musica Florea | Marek Štryncl
Jan Josef Leopold Dukát - Missa in B
Novodobá premiéra po cca 300 letech
Vstupné 100 Kč/ sleva 80 Kč
Josef Leopold Václav Dukát (1684-1717):
Missa: Kyrie & Gloria
Cithara nova – XI. De beata Virgine Maria, pro sólový soprán
Missa: Credo
Cithara nova – III. De Resurrectione Domini, pro sólový alt
Missa: Sanctus
Osanna – Benedisctus – Osanna
Cithara nova – VIII. De Venerabili Sacramento, pro sólový bas
Missa: Agnus Dei
Dona nobis – Sonata - Dona nobis (da capo)
soprán - Alena Hellerová | alt - Martin Ptáček | tenor - Václav Lemberk | bas - Jiří Miroslav Procházka
Musica Florea | Marek Štryncl
Josef Leopold Václav Dukát (1684– 1717) je významným skladatelem chrámových kantát v neapolském stylu na počátku 17. století. Přes značnou nedostatečnost životních osudů je doloženo jeho působení v želivském klášteře, kam přišel po studiích na olomoucké jezuitské koleji. V Želivě vedl chrámovou hudbu v letech 1707–1717 a působil tam také na želivském nižším gymnáziu jako magistr. Jako výraz úcty složil pro opata Jeronýma Hlínu kantáty s názvem Cithara nova pro sólový hlas (soprán, alt, bas) s doprovodem 2 houslí a bassa continua, které jsou součástí klášterní hudební sbírky. Pozoruhodné je, že texty ke kantátám složil Dukát sám. V dedikační předmluvě, psané v latinských hexametrech oslavuje opata Jeronýma Hlínu a sebe představuje jako básníka a hudebníka, který „ačkoliv je Dukátem, ochotně a rád slouží Hlíně.“ Na klášterním kůru byla provedena také jeho mše B dur s názvem Missa Attendite dicta z roku 1716, která je psána v živém rytmu charakteristickém pro lidovou hudbu. Byla určena pro slavnostní příležitost za přítomnosti některého významného preláta. Svědčí o tom jásavé party klarin. O rozšíření hudebního instrumentáře je dobový zápis v klášterním diariu týkající se zakoupení klarin, trompet a tympánů. Slavnostní ráz mše je umocněn působivým střídáním sólových a sborových částí za doprovodu houslí a varhan. Dukát zemřel ve svých 31 letech v želivském klášteře a je pochován v řádové kryptě, i když řeholníkem nebyl.
Alena Hellerová studovala zpěv na Konzervatoři Teplice, dále na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Magdalény Hajóssyové. Dále se zdokonalovala na mistrovských kurzech u Magdy Nádor, Soni Ghazarian a Joela Frederiksena. Jako sólistka se představila v řadě oratorií, v kantátách i ve skladbách soudobých autorů; spolupracovala s dirigenty, jako jsou Tomáš Netopil, Ondřej Kukal, Stanislav Vavřínek či Peter Vrábel; hostovala se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, s Moravskou filharmonií Olomouc, Pardubickou komorní filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Komorním orchestrem Berg a Komorním orchestrem pražských symfoniků. Od roku 2010 se intenzivně věnuje barokní hudbě. Je členkou Collegia Vocale 1704, s nímž koncertovala i jako sólistka na prestižních festivalech ve Francii (La Chaise-Dieu, Sablé, Pontoise), v Holandsku (Festival Oude Muziek Utrecht, Wratislavia Cantans), Německu (Regensburg, Berlín) aj. V příští sezóně se mimo jiné bude podílet na operní koprodukci Vivaldiho Arsildy připravované Collegiem 1704.
Martin Ptáček se zpěvu začal věnovat v chlapeckém sboru Boni Pueri ve svých devíti letech. S tímto tělesem absolvoval stovky koncertů a vytvořil několik nahrávek včetně sólových. Dlouhodobě spolupracoval s vokálním souborem Gentlemen Singers, se kterým získal mnohá ocenění na festivalech po celém světě. V sólovém projevu se věnuje oboru tenor/kontratenor. V oboru kontratenor úspěšně absolvoval sólové kurzy v Olomouci a Holešově pod vedením špičkových odborníků (Piotr Olech, Steve Wkhter, Jean-Frallois Lombard). Spolupracuje s významnými osobnostmi české hudební scény, přede-vším s Romanem Válkem (Czech Ensemble Baroque), Tomášem Hanzlíkem (Ensemble Damian) a Markem Štrynclem (Musica Florea). Má na svém kontě již několik operních inscenací (Costanza e Fortezza, Platée, Didone Abbandonata, stagiona Combattimento, Krvavá Pavlač, Voda a Vzduch, Apollo et Hyacinthus aJ). Martin se též specializuje na autentickou interpretaci v cizích jazycích - pořádá workshopy pro studenty i profesionální interprety. Za interpretaci hlavní role v opeře Voda a Vzduch získal spolu s Ensemble Damian cenu Libuška v rámci festivalu Opera 2013.
Václav Lemberk vystudoval na Pedagogické fakultě v Plzni u Svatavy Luhanové a na Hudební fakultě AMU v Praze u Ivana Kusnjera. Je absolventem mistrovských pěveckých kurzů u Andreje Kucharského, Maria van Alteny a Romana Janála. V letech 1998–2001 se stal vítězem Celostátní pěvecké soutěže pedagogických fakult, v roce 2001 získal Cenu Českého rozhlasu na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Aktivně spolupracuje na projektech autentického provádění barokních oper. Prezentuje se ale také jako komorní pěvec s písňovým, oratorním a operním repertoárem. Od roku 2005 je sólistou opery Národního divadla v Praze a vystupuje zde např. jako Smetanův Vašek (Prodaná
nevěsta) a Jirka (Tajemství), Nikolio (Martinů: Řecké pašije), Remendado (Bizet: Carmen), Don Curzio (Mozart: Figarova svatba), Verdiho Gaston (La traviata),Tricquet (Evžen Oněgin) a Bardolfo (Falstaff), Salome (R. Strauss), Hoffmannovy povídky (Offenbach) a Idomeneo (Mozart).
Jiří Miroslav Procházka začal zpívat v brněnské Kantiléně, na brněnské konzervatoři vystudoval zpěv u Petra Julíčka, na bratislavské VŠMU u Hany Štolfové-Bandové a na pražské HAMU u Martina Bárty. Uspěl v několika národních a mezinárodních soutěžích (např. Bohuslava Martinů, konzervatoří, v Mozartově soutěži ČR, jako absolutní vítěz Olomouce 2006). Od roku 2013 je hostem Janáčkovy opery NdB, spolupracuje s operními soubory v Praze a v Ostravě. Vystupuje na mezinárodních festivalech, jakými jsou Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Janáček Brno, Mikolowské hudební dny (Polsko), Zadarské hudební večery (Chorvatsko), Mezinárodní hudební festival Weingarten (Německo) aj. Spolupracuje s orchestry jako Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Jihočeská komorní filharmonie, Collegium 1704, Ensemble Inégal, Musica Aeterna Bratislava a Musica Florea.
Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl (1974, Jablonec n. N.) zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických umění v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice ad.). Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (např. Magdalena Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie ad.). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby. Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména českého baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé ČR a iniciátorem unikátního projektu převozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici. Účinkoval na prestižních festivalech (např. Pražské jaro, Resonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky CD, z nichž mnohá získala vrcholná ocenění (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projektům, kam patří např. spolupráce se zpěvačkou Ivou Bittovou (V. Godár Mater, EMC, 2007) nebo provádění romantické symfonické hudby na dobové nástroje (A. Dvořák, Arta Records 2009). V současné době vyučuje dirigování, sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Univerzitě Karlově v Praze a na specializovaných kurzech a seminářích (např. Mezinárodní letní škola staré hudby Valtice, Bohemia Cantat v Liberci, Convivium, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění v Brně ad.).
Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace v České republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky, vlastní badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků se staly nezbytnými charakteristickými rysy ansámblu.
Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní od počátků baroka až po 20. století. Musica Florea hostuje na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdalena Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, Veronique Gens, Paul Badura-Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri). Obdržela řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za CD s dílem J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš, 1994; cenu Zlatá Harmonie 1997 za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s M. Koženou, Polygram, 1997; ocenění Cannes Classical Award na veletrhu MIDEM 2003 za nahrávku alegorické hry Sub olea pacis et palma virtutis – Melodrama de Sancto Wenceslao J. D. Zelenky, Supraphon, 2001; cena za nejlepší interpretaci děl J. S. Bacha na festivalu v chorvatském Varaždinu v r. 2009).
Od roku 2002 soubor pořádá s podporou Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy vlastní koncertní řady, ve kterých klade důraz na prezentaci nově objevených i známých skladeb, které si zasluhují návrat k interpretační původnosti. V loňskom roce bylo mimořádným počinem Musica Florea provedení obnovené světové premiéry barokní korunovační opery Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza (Stálost a síla) ve Windischgrätzově jízdárně ve Světcích u Tachova.