Klavírní duety raného romantismu
Sobota 23. 7. | 20:00 | Kostel Sv. Víta - Pelhřimov
Alena Hönigová (ČR) | Eva Valtová (FR)
Franz Schubert - Fantasie f moll, Polonézy aj.
na historický klavír Foerster
vstupné 100 Kč/ sleva 80 Kč
Franz Peter Schubert (1797 – 1828)
- Overture F dur, op. 34, D. 675
- Polonaise D dur č. 4, D. 608
- Fantasie f moll, op. 103, D. 940 (Allegro molto moderato - Largo - Allegro vivace - Con delicatezza)
- Rondo D dur, op. 138, D. 608
- Polonaise E dur č. 6, D. 824
Kouzlo čtyřruční hry v souvislosti s Franzem Schubertem půvabně a výstižně vyjádřil muzikolog Alfred Einstein. Dle jeho soudu byl Schubertův zájem o klavírní duo tak veliký “z toho důvodu, že vzájemná souhra čtyř rukou na stejném nástroji…je symbolem přátelství“.
Oba rodiče Franze Schuberta pocházeli z Moravy a Slezska a poznali se ve Vídni, kde si vydělávali na živobytí. S hudbou se Schubert setkával od raného dětství. Na přání otce se v devíti letech zúčastnil konkursu do chlapeckého sboru v augustiniánském konviktu ve Vídni. Antonio Salieri, kapelník Eybler a sbormistr zdejšího konviktu Korner byli při zkoušce uchváceni Schubertovým talentem a chlapce přijali. 130 hochů bylo vzděláváno v klasických předmětech a v hudbě. Škola vzkvétala a hudba v jejím životě hrála velkou roli. Dirigent Wenzel Ruzicka Schuberta ustanovil svým zástupcem v řízení školního orchestru. Schubert se však létě roku 1813 nedostavil k reparátu z matematiky, a tím svůj pobyt v konviktu předčasně ukončil... V kompozici se ještě několik let vzdělával u Salieriho a posléze se hudebně formoval již jen sám.
První dua pro klávesové nástroje vznikla ve 2. polovině 17. století, kdy se mezi jiným objevily klavichordy se dvěma manuály vedle sebe. Během 18. století skladatelé píší svá díla pro klavír i cembalo. V pozdním klasicismu byl zvětšen rozsah klavíru z pěti na šest oktáv, což umožnilo dvěma hráčům u klavíru pohodlnější posazení. Významným skladatelem na tomto poli byl ve 2. polovině 18. století Johann Christian Bach, jehož sonáty jsou považovány za první klasické čtyřruční skladby. Kompozice pro čtyřruční klavírní duo psalo mnoho skladatelů, ale Franz Schubert byl prvním, kdo tomuto obsazení věnoval velkou a soustavnou pozornost během celého života. Řada skladeb vznikla během jeho pobytů v letním sídle grófa Jana Karla Esterházyho v Želiezovcích v letech 1818 a 1824. Zde Schubert vyučoval hudbu Esterházyho dcery, Marii a Karolínu…
Už během jeho prvního pobytu k němu tehdy třináctiletá Karolína s obdivem vzhlížela a nejednou prosila, aby pro ní zkomponoval nějakou skladbu. Schubert se jí v parku jednou vyznal, že vše co píše, je inspirované jí. Schubert byl neurozeného původu. Čtyřruční hra na klavír ale umožňovala, aby se ruce interpretů občas proplétaly. Tak se mohli s Karolínou navzájem dotýkat aspoň při hře na klavír…
V posledním roce svého života zkomponoval Schubert tři nejzávažnější díla pro klavírní duo, mezi nimi i Fantazii f moll. Pro mnoho hudebníků je Fantazie tím nejhlubším a nejkrásnějším, co vzešlo ze Schubertova pera. Melancholická nálada je přerušována záblesky naděje. Schubertova hudba není nikdy kompletně smutná nebo veselá, klidná nebo vzrušená, vždy žije v mnohosti nálad. Schubert možná nejlépe ze všech skladatelů dovoluje vyznít křehkosti a složitost lidských citů. Fantasie f moll je obrazem Schubertova duševního života.
Schubert dokončil Fantazii v březnu 1828 ve Vídni a je věnována Karolíně Esterházy. Kompozici veřejně provedl 9. května. Z půl roku a deset dní zemřel. Fantazii vydal Anton Diabelli již v březnu 1829. Rukopis je uložený v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Úvodní díl Fantazie je krásnou ukázkou Schubertova rukopisu. V primu se rozezní teskná melodie s typickou tečkovanou figurou. Na konci první části skladba nekompromisně moduluje do dramatické fis moll, ale posléze přechází do klidného jemného bezčasí ve fis dur. V závěru se vrací hlavní téma, ozvěna Schubertovy touhy po tom, co mu již nikdy nebylo souzeno mít, či spatřit. Toto uvědomění je stvrzeno posledními osmi takty.
Alena Hönigová vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze u Giedré Lukšaité Mrázkové, Zuzany Růžičkové a generálbas u Václava Lukse. V letech 1999-2004 pokračovala ve studiu na Schole cantorum basiliensis (Basilej, Švýcarsko), kde se věnovala cembalu, fortepianu, generálbasu a improvizaci (Andrea Marcon, Jesper Christensen, Edoardo Torbianelli). V letech 2001-2009 působila na Schole cantorum basiliensis jako cembalistka a korepetitorka. Vedle běžné koncertní činnosti řídila v roce 2006 provedení současné opery „Esther“ od Borise Yoffeho, zkomponované pro historické nástroje. Pravidelně koncertuje jako sólistka na cembalo a fortepiano a spolupracuje s řadou ansámblů. Od roku 2004 do roku 2010 organizovala v Basileji úspešnou koncertní řadu v kostele sv. Leonharda. Od září 2011 realizuje pravidelnou koncertní řadu duchovních koncertů barokní hudby v barokním refektáři dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze a od roku 2012 též festival Hudební léto na zámku v Jezeří. V roce 2011 vyšla její nahrávka skladeb pro fortepiano Jana Ladislava Dusíka (Koramant Records, CH) a v současné době je nově na trhu CD kantát N. Jommelliho.
Eva Valtová je cembalista a klavíristka. Od roku 2008 žije ve Francii. Eva vystudovala konzervatoř v Žilině obor klavír u Marty Singerové (maturita 1992) a konzervatoř v Teplicích (absolutorium 1994), obor klavír (u Petra Slavíka) a cembalo (u Rudolfa Zelenky). V letech 1994–99 absolvovala Hudební fakultu AMU v Praze (obor cembalo u Giedré Lukašité-Mrázkové). V letech 1998-2003 vystudovala Conservatoire National de Région Strasbourg (obor cembalo u Aline Zylberajch a basso continuo a komorní hra u Martina Gestera). Během svých studií se zúčastnila řady mezinárodních soutěží (mezinárodní cembalové soutěže Musica Antiqua van Vlaanderen v belgických Brugách roku 1998 – čestné uznání; cembalové soutěže Pražského jara roku 1999 – účast v semifinále; cembalové soutěže Fritze Neumeyera v německém Bad Krozingenu roku 2002 – první cena) a kurzů u nás i v zahraničí. Spolupracouje s různými hudebními soubory, např. s Jihočeskou komorní filharmonií, Bendovým komorním orchestrem, Talichovým komorním orchestrem, "Le Masque", "Volutes", "Ensemble Variation" či se Štrasburskou filharmonií.