Theatrum figuratum
Sobota/ Sunday 27. 8. 2011 v 19:30/ 7:30 pm
Kostel Narození Panny Marie, klášter Želiv
Theatrum figuratum quo Petrus lacrimans
Novodobá premiéra oratoria z želivského kláštera z 18. století!/ Revival premiere, archive of Zeliv Monastery , 18th century
Harmonia Delectabilis
Umělecký vedoucí/ artistic leader Lukáš Vendl,
Irena Troupová (soprán) [ostatní účinkující budou oznámeni dodatečně]
V ceně vstupenky 150 Kč je zahrnuta mimořádná večerní prohlídka kláštera s výkladem.
V 18. století patřil klášter premonstrátů v Želivě k významným venkovským centrům duchovního života. Dochovaná sbírka hudebnin je toho příkladem. Obsahuje skladby liturgického a mimoliturgického charakteru, prováděné na klášterním kůru nebo v jiných prostorách kláštera. Z 18. století se dochovalo několik oratorií a kantát zřetelně dokládajících tehdejší hudební úroveň v klášteřích. Díky kontaktu jednotlivých premonstrátských klášterů, českých a rakouských, mohla být uskutečňována také pravidelná výměna hudebnin, což příznivě ovlivňovalo vkus i tvorbu domácích hudebníků...
Oratorium Theatrum figuratum quo Petrus lacrimans (Divadelní představení o Petru plačícím) z roku 1771 je dokladem styků s italskou hudební kulturou a provádění velkých oratorních děl na želivském klášterním kůru, které probíhalo prostřednictvím kontaktů různých premonstrátských klášterů. V oratoriu vystupují čtyři alegorické postavy - Petr, učedník Kristův, Timore (Bázeň Boží), Audacia (Odvaha) a Gratia (Milost). Anonymní skladba je jinak pozoruhodná tím, že obsahuje jednu árii od známého českého skladatele Fr. X. Brixiho. Ke skladbě se dochoval rozsáhlý provozovací materiál pro čtyři hlasy s velkým nástrojovým obsazením, dvoje housle, viola, dvě klariny, varhany, violoncello a fagot.
Irena Troupová je přední česká sopranistka mezinárodního renomé. Rodačka z Českých Budějovic debutovala v Mozartovských inscenacích v tamním Jihočeském divadle. Zpívat se učila nejprve u Terezie Blumové a poté u Jiřího Kotouče v Praze, kde vystudovala na Karlově univerzitě rovněž muzikologii. Ve zpěvu se později školila u Marie Corelli v Berlíně.
Na počátku její kariéry stojí Pavel Klikar a jeho Musica Antiqua Praha. Kromě rozsáhlé koncertní činnosti souboru se významně podílela i na jeho dnes již klasických nahrávkách hudby raného baroka. V následujících šestnácti letech, kdy žila v Berlíně, vystupovala na mnoha významných podiích celé Evropy, v r. 1994 rovněž na Pražském jaru (recitál). Spoluprácí s J. Rifkinem, Th. Hengelbrockem, H. Armanem aj. se zařadila mezi uznávané veličiny hnutí historicky poučené intepretace staré hudby. V komorním cyklu Berlínské státní opery vystoupila naposledy v Bachovském programu za doprovodu členů Statskapelle Berlin. V ČR koncertuje pravidelně po léta s varhaníkem J. Tůmou, dále pak s R. Hugem, V. Spurným, M. Štrynclem atd.
Od r. 2007 žije opět v Praze, odkud rozvíjí svou koncertní činnost. Se zráním hlasu postupně rozšířila pole působnosti do oblasti romantické písňové i moderní dramatické tvorby. V r. 2007 vystoupila v Mahlerových raných písních v cyklu České filharmonie za doprovodu Harmonie Rudolfinum, sdružující dechovou sekci ČF. V oblasti současné tvorby jsou dosud v živé paměti její autorsky posvěcená provedení děl Petra Ebena. Aktuálně úzce spolupracuje s Markem Kopelentem při uvádění jeho děl na podium (opera Musica, Agnus Dei). V r. 2009 natočila spolu s fortepianistkou Petrou Matějovou v premiéře komplet písní J.V. Tomáška (na texty F. Schillera) pro Český rozhlas. S P. Matějovou vystoupila také v rámci Haydnovského Dne Euroradia v přímém přenosu (EBU) do celé Evropy. Spolu s J. Březinou ztvárnila v témže roce hlavní roli v Gluckově opeře „La Danza“ (Musica Florea, Marek Štryncl). V r. 2010 se podílela na unikátní nahrávce opery B. Martinů Den dobročinnosti (dir. M. Kaňák), vystoupila s M. Barbarou Willi v komorním cyklu FOK, následují další operní produkce (Händelova „Terpsicore“ − Musica Florea, Myslivečkovo „Il parnaso confuso“ −R. Hugo) atd.
Irena Troupová je rovněž vyhledávanou lektorkou mezinárodních workshopů doma i v zahraničí. Od svého návratu do ČR předává bohaté koncertní zkušenosti na JAMU a Akademii staré hudby Masarykovy University v Brně.
Komorní soubor barokních nástrojů Harmonia delectabilis vznikl v roce 2000 jako sdružení mladých hudebníků, jejichž společným zájmem je autentické provádění, tzv. „poučená interpretace“ staré hudby. Soubor se prioritně zaměřuje na provádění děl italských a severoněmeckých autorů 17. a 18. století. Interpretační činnost Harmonie delectabilis však prochází napříč spektrem celého období evropského baroka a klasicismu. V koncertním portfoliu mají své místo i díla dnes již méně známých autorů, objevovaná v českých a evropských archivech. Kromě instrumentálních skladeb se ansámbl ve spolupráci s českými sbory a předními sólisty věnuje i provádění vokálních děl téhož období.
Lukáš Vendl absolvoval obor varhany v roce 2003 u Doc. Jaroslava Tůmy na pražské HAMU. Zúčastnil se řady mistrovských kurzů pod vedením vynikajících světových varhaníků (např. Martina Sandera, Haralda Vogela, Davida Titteringtona) i cembalistů (Helmut Franke). V roce 2002 studoval na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku pod vedením Prof. Wolfganga Zerera. Tématem jeho doktorandského studia na HAMU je hudební teorie 17. a 18. stol. se zaměřením na tvorbu pro klávesové nástroje.