Musica in Luctu

• Anselm Fridrich (želivský řádový skladatel, 2. polovina 18. století): Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem - novodobá premiéra
• František Ignác Tůma: Stabat Mater in g (Sächsische Landesbibliothek Dresden Mus-2968-D-514) - novodobá premiéra

V návaznosti na minulé ročníky želivského hudebního festivalu Musica Figurata budou i do letošního festivalu zahrnuty skladby ze želivské hudební sbírky z 18. století, které zřetelně dokládají tehdejší hudební úroveň kláštera. Klášter premonstrátů v Želivě totiž patřil k významným venkovským centrům duchovního života. V roce 1764 bylo provedeno v kostele jako součást velkopátečních obřadů u Božího hrobu oratorium s názvem Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem  (Hudba v zármutku neboli zbožné rozjímání o hořkém umučení Krista) od neznámého komponisty Jana Anselma Fridricha. Oratorium obsahuje uzavřené recitativy, árie a sbory. Instrumentální doprovod tvoří smyčcové nástroje, dvě klariny, dvě tromby a varhany. Podle řádových zvyklostí byl text sepsán některým z řeholníků a je založen na textech z bible, tedy ze starozákonních proroků. V želivské sbírce jsou skladby tohoto druhu označeny jako „oratorium musicum“ nebo „opera passionis“. Zajímavé jsou přípisy kopistů v oratorních hlasech, což byli žáci želivského gymnázia, kteří mimo jiné také účinkovali při těchto produkcích a nejednou byli pochvalně zmiňováni v klášterních análech.

Charakteristickým rysem skladatelského jazyka Františka Ignáce Tůmy je dokonale zvládnutý kontrapunkt, který vedle progresivních trendů v baroku dále žil pod označením stile antico. Tůma se tomuto umění vyučil ve Vídni u císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe (1660-1741). Ačkoli našel František Ignác Tůma uplatnění převážně ve Vídni, jejho hudba byla na českých kůrech provozována a vysoce ceněna. V jeho skladbách nalezneme však velké stylové rozpětí – od konzervativního palestrinovského kontrapunktu přes komplikovaný barokní kontrapunkt až po moderní sinfonie a sonáty. S nahrávkou nejznámější Tůmovy Stabat Mater (kterou mnozí znají z praktické edice Otto Schmidta z počátku 20. století, spolu s Tůmovými responsorii) letos příjemně překvapilo Collegium 1704. Tuto skladbu spolu s Miserere Mei Deus v 90. letech nahrál také soubor Currende s Erikem van Nevelem. Schmittova zjednodušená edice se těší velké popularitě mezi českými sbory. My uslyšíme v Želivě jinou Stabat Mater, novodobě dosud neuvedenou. Tůmovy rukopisy leží v Sächsische Landesbibliothek v Drážďanech, v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni, v Moravském zemském muzeu, ve Vlastivědném muzeu v Klatovech a v mnoha dalších sbírkách. Za spartaci a edici pramenů z Vídně děkujeme Veronice a Martinu Konvalinkovým.

Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace hudby v České Republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků tvoří nezbytný základ činnosti souboru a jsou zároveň zárukou jeho renomé. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální skladby symfonické, operní a oratorní od počátků baroka po 20. století. Soubor hostuje na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, Veronique Gens, Paul Badura – Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri). Obdržel řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za nahrávku díla J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš 1994; „Zlatá Harmonie 1997“ za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s M. Koženou, Polygram 1997; Cannes Classical Award - MIDEM  2003 za nahrávku korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky, Supraphon 2001). Od roku 2002 pořádá Musica Florea vlastní koncertní řady s důrazem na prezentaci nově objevených děl i skladeb, které si zasluhují návrat k interpretační původnosti.

Komorní sbor Collegium Floreaum byl založen Markem Štrynclem v roce 2013. Všichni členové souboru mají bohaté zkušenosti s ansámblovým či sólovým zpěvem a ve sboru zpívá několik sbormistrů... Sbor se vyznačuje měkým tónem, pečlivým frázováním a plným barevným zvukem. V květnu 2013 vystoupilo Collegium Floreaum spolu s Musicou Floreou pod vedením Marka Štryncla na Pražském jaru (Te Deum a Korunovační mše Jana Václava Tomáška), v sezóně 2013/2014 má na kontě již dvě vystoupení v cyklu FOK Stará hudba v Praze (Kostel Sv. Šimona a Judy - Requiem Jana Zacha, „Harmonie sfér“ - úsvit romantismu - program z díla Antonína Rejchy, Brockesovy pašije od Georga Friedricha Händela) a několik vystoupení v dalších českých městech.

 
Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl (1974, Jablonec n. N.) zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických umění v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice…).

Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie…). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby.

Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména českého baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé ČR a iniciátorem unikátního projektu převozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici. Účinkoval na prestižních festivalech (např. Pražské jaro, Rezonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny Podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky CD, z nichž mnohá získala vrcholná ocenění (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projektům, kam patří např. spolupráce se zpěvačkou Ivou Bittovou (V. Godár Mater, EMC, 2007), nebo provádění romantické symfonické hudby na dobové nástroje (A. Dvořák, Arta Records 2009).