Angelus Silesius
Pondělí/ Monday 15. 8. 2011 ve 20:00/ 8 pm
Kostel Narození Panny Marie, klášter Želiv
Alberik Mazak, genius slezského baroka – koncert a krátká přednáška
Harmonia Delectabilis, Irena Troupová, Ondřej Šmíd a hosté
Umělecký vedoucí/ artistic leader Lukáš Vendl
V ceně vstupenky 150 Kč je zahrnuta mimořádná večerní prohlídka kláštera s výkladem.
Název koncertu Angelus Silesius (Slezský Anděl) jsme si vypůjčili z pseudonymu slezského barokního německy píšícího barokní básníka a mystika Johanna Schefflera. Podobně jako Scheffler, byl i Alberik Mazak skutečným poslem barokního Slezska, 'Perly v české koruně'. Mazák se narodil jako Čech v Ratiboři ve Slezsku, ale dnes by byl Polák...
Alberik Mazák (1609 - 1661) byl významný středoevropský skladatel raného baroka, který je dnes téměř zapomenutý. Hudebníky a badatele, kteří se jím zabývají lze spočítat na prstech jedné ruky. Přesto tento autor dokázal vydat tiskem ve třech rozsáhlých sbírkách během 4 let přes 1500 stran hudby a z nich se minimálně 938 dochovalo dodnes. Snad je to dobrý důvod se jím zabývat. V roce 2009 uplynulo 400 let od doby, kdy se Alberik Mazák narodil a 360 let od vydání jeho první tištěné sbírky. U příležitosti těchto výročí vyšla nová kompletní edice zmíněné sbírky volně na internetu.Tím, že zmiňovaná edice je kompletní, na vysoké grafické i odborné úrovni a současně zdarma, je v naší zemi unikátní.
O životě Alberika Mazáka je známo velmi málo. Narodil r. 1609 v Ratiboři ve Slezsku (dnes Racibórz Polsko). Patrně byl Čech, i když nevíme, jestli česky mluvil. V mládí studoval hudbu a vstoupil do řádu Cisterciáků. Ve 22 letech odešel do Vídně do starobylého kláštera Hieligenkreuz, kde se r. 1633 se stal knězem. Již r. 1636 byl jmenován ‚cantor chori‘ a platil za uznávaného varhaníka a skladatele. Ve Vídni žil až do své smrti 6. května 1661.
Mazak vydal několik sbírek raně barokních sakrálních skladeb pro melodické zpěvní hlasy s doprovodem generálbasu. Stylově odpovídající v té době populárním duchovním koncertům, které od začátku 17. stol. vydával nejprve s velkým úspěchem Lodovico Grossi da Viadana (1602 a dále) a po něm mnoho dalších autorů, např.: Paolo Cima (1610), Giacommo Finetti (1611 a dále), Vincenc Jelić (1622, 1628), Girolamo Frescobaldi (1627).
A. Mazák (1609-1661) je blízký Adamu Michnovi z Ottradovic (1600-1676) a to nejen v abecedě, ale i době, prostředí a tvorbě. Texty motet jsou latinské, s výjimkou několika německých vánočních pastorel a cantilen (vánoce a vzkříšení), tedy praktická použitelnost není omezena na Čechy a Moravu. Skladby rozmanitého užití a obsazení, jsou většinou kratší, vhodné pro koncerty i současnou liturgii.
Irena Troupová je přední česká sopranistka mezinárodního renomé. Rodačka z Českých Budějovic debutovala v Mozartovských inscenacích v tamním Jihočeském divadle. Zpívat se učila nejprve u Terezie Blumové a poté u Jiřího Kotouče v Praze, kde vystudovala na Karlově univerzitě rovněž muzikologii. Ve zpěvu se později školila u Marie Corelli v Berlíně.
Na počátku její kariéry stojí Pavel Klikar a jeho Musica Antiqua Praha. Kromě rozsáhlé koncertní činnosti souboru se významně podílela i na jeho dnes již klasických nahrávkách hudby raného baroka. V následujících šestnácti letech, kdy žila v Berlíně, vystupovala na mnoha významných podiích celé Evropy, v r. 1994 rovněž na Pražském jaru (recitál). Spoluprácí s J. Rifkinem, Th. Hengelbrockem, H. Armanem aj. se zařadila mezi uznávané veličiny hnutí historicky poučené intepretace staré hudby. V komorním cyklu Berlínské státní opery vystoupila naposledy v Bachovském programu za doprovodu členů Statskapelle Berlin. V ČR koncertuje pravidelně po léta s varhaníkem J. Tůmou, dále pak s R. Hugem, V. Spurným, M. Štrynclem atd.
Od r. 2007 žije opět v Praze, odkud rozvíjí svou koncertní činnost. Se zráním hlasu postupně rozšířila pole působnosti do oblasti romantické písňové i moderní dramatické tvorby. V r. 2007 vystoupila v Mahlerových raných písních v cyklu České filharmonie za doprovodu Harmonie Rudolfinum, sdružující dechovou sekci ČF. V oblasti současné tvorby jsou dosud v živé paměti její autorsky posvěcená provedení děl Petra Ebena. Aktuálně úzce spolupracuje s Markem Kopelentem při uvádění jeho děl na podium (opera Musica, Agnus Dei). V r. 2009 natočila spolu s fortepianistkou Petrou Matějovou v premiéře komplet písní J.V. Tomáška (na texty F. Schillera) pro Český rozhlas. S P. Matějovou vystoupila také v rámci Haydnovského Dne Euroradia v přímém přenosu (EBU) do celé Evropy. Spolu s J. Březinou ztvárnila v témže roce hlavní roli v Gluckově opeře „La Danza“ (Musica Florea, Marek Štryncl). V r. 2010 se podílela na unikátní nahrávce opery B. Martinů Den dobročinnosti (dir. M. Kaňák), vystoupila s M. Barbarou Willi v komorním cyklu FOK, následují další operní produkce (Händelova „Terpsicore“ − Musica Florea, Myslivečkovo „Il parnaso confuso“ −R. Hugo) atd.
Irena Troupová je rovněž vyhledávanou lektorkou mezinárodních workshopů doma i v zahraničí. Od svého návratu do ČR předává bohaté koncertní zkušenosti na JAMU a Akademii staré hudby Masarykovy University v Brně.
Ondřej Šmíd, tenor (nar. 1968)
Studium u prof. Jiřího Kotouče, interpretační kurzy staré hudby: Howard Crook, Gérard Lesne, Julie Hassler, Irena Wilke - Troupová, Nicki Kennedy, Andrew King, Wilfried Staufenbiel, Marcin Bornus Szczycinski, Helmut Franke.
Spolupráce a natáčení s: Pražský katedrální sbor, Capella Regia Praha, Čeští Madrigalisté, Harmonia Delectabilis, Cantores Pragenses, Collegium Strahoviense. S dirigenty a sbormistry: J. Kšica, R. Hugo, F.X. Thuri, L.Vendl, J. Stivín, V. Roubal, T. Čechal, J. Svejkovský.
Účinkování a festivaly: jako sólista s Pražským katedrálním sborem - Canto Gregoriano e polifonia (Itálie), Musica Liturgica (Izrael), Pražské Jaro, s Capella Regia Praha - Pražské Jaro 2004 (Praga Nascente, barokní opera), Barokní noc – barokní divadlo Český Krumlov, Concentus Moraviae, Píseň našich kořenů (Jaroslaw, Polsko, G. Carrissimi – oratorium Historia di Jephte, G.P. Telemann - Evangelista v Matoušových pašiích), Svatováclavské slavnosti (Praha), Žižkovský podzim.
Komorní soubor barokních nástrojů Harmonia delectabilis vznikl v roce 2000 jako sdružení mladých hudebníků, jejichž společným zájmem je autentické provádění, tzv. „poučená interpretace“ staré hudby. Soubor se prioritně zaměřuje na provádění děl italských a severoněmeckých autorů 17. a 18. století. Interpretační činnost Harmonie delectabilis však prochází napříč spektrem celého období evropského baroka a klasicismu. V koncertním portfoliu mají své místo i díla dnes již méně známých autorů, objevovaná v českých a evropských archivech. Kromě instrumentálních skladeb se ansámbl ve spolupráci s českými sbory a předními sólisty věnuje i provádění vokálních děl téhož období.
Lukáš Vendl absolvoval obor varhany v roce 2003 u Doc. Jaroslava Tůmy na pražské HAMU. Zúčastnil se řady mistrovských kurzů pod vedením vynikajících světových varhaníků (např. Martina Sandera, Haralda Vogela, Davida Titteringtona) i cembalistů (Helmut Franke). V roce 2002 studoval na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku pod vedením Prof. Wolfganga Zerera. Tématem jeho doktorandského studia na HAMU je hudební teorie 17. a 18. stol. se zaměřením na tvorbu pro klávesové nástroje.